Co je demokracie?
Demokracie v tom plném smyslu znamená především ochotu občanů přijmout odpovědnost za sebe a za věci obecné. Lidé vládnou sami sobě: třeba odnesou plastovou láhev do sběru a nepohodí ji do potoka, ač jim to žádný policajt nepřikazuje. Nečekají, až to vláda udělá za ně. […]
Demokracie je právě ta troufalá, snad bláhová, a přesto nezdolná naděje, že my lidé, prostí lidé, ty a já, jsme schopni si vládnout sami. Nejen jednou za pár let vhodit lístek do volební urny, nýbrž sami si vládnout. Uvážit, čeho je třeba jak pro dobro druhých, tak pro dobro všech. […] To je ta demokratická naděje. Slušnost. Odpovědnost. Dobrá vůle. […] Demokracie je myšlení v relacích dobré vůle. Nesouhlasíme, ty a já, avšak nedrtíme. Nejde nám o to, abychom vyhráli, nýbrž abychom konflikt vyřešili. Hledáme optimální řešení pro všechny, i když to nutně bude řešení kompromisní. Vyslechneme se navzájem, snažíme se pochopit postoj druhého, nejen prosadit svůj vlastní, pak společně při vší různosti hledáme řešení. Ne přítel / nepřítel, ale spoluobčané. Ty a já.
Demokratická ústava začíná jednoznačně, my, lidé této země, ve svobodě a v odpovědnosti svou zemi spravující. My všichni, nejen určitá strana, skupina, národ, „lid“, my všichni jsme správci této země. […] Vyjadřujeme to zkratkou: My všichni jsme v této zemi svrchovaní. […] Nejsme ničí poddaní, nikdo nám nemá co poroučet. […] Kdo pak rozhoduje? […]
Obvyklá demokratická odpověď bývá, že rozhoduje většina. […] Co to vlastně znamená vládnout demokraticky? Především to znamená vládnout ohleduplně. V demokracii si většina musí počínat ohleduplně už proto, že nebude vždycky většinou – a že nevyjadřuje vůli všech.
Co vlastně znamená demokratická většina? Především to, že se na tvorbě většinového názoru podílí celá společnost ve svobodné a informované diskusi. […] Demokratická společnost, pokud má být demokratická i mezi volbami, v každodenním životě, musí především zaručit co nejširší přístup k informacím. K tomu potřebuje i co nejširší svobodu sdělovacích prostředků, aby účelovost stranického pohledu mohl vyrovnat pohled odlišný. Proto je pro demokracii nezbytná svoboda slova, ale také vyspělá média, která se snaží poctivě informovat, a ne jen manipulovat.
KOHÁK Erazim, Průvodce po demokracii. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-25-0.